Před několika dny vydala Brněnská partička Rattle Bucket single. Po několika letech můžeme zaslechnout Radima Věžníka zpívat česky.

Jeho vyjádření:

„Možná by bylo fajn, vyjádřit se proč česky, takže… Když budu mluvit za sebe, tak jsem jednoduše řečeno dostal chuť na češtinu. Postupně mi čím dál víc připadalo skvělý, přijít na zkoušku a ukázat klukům, co jsem dal dohromady… no a najednou to byla týmová práce, co jsem s angličtinou za deset let nikdy nezažil. Všichni byli najednou součásti a spontálně vznikala diskuze, kde každý mohl hned říct „jo tak tohle je úplná kravina“, nebo naopak „tohle je skvělý“, nebo „tohle si nemyslím Radime“, nebo naopak „jo sakra tohle je přesně ono… „. Chápete?  Dnes mluví každej druhej skvělou angličtinou, ale jedna věc je mluvit a druhá cítit. A já cítím, že i přes to, že čeština je bezesporu daleko míň zvučný jazyk, tak naše hudba tím, alespoň pro mě, získala nový rozměr. Baví mě, že tomu každý napoprvé rozumí a hned může reagovat, ať už jakkoli. Do budoucna angličtinu nevylučujeme, ale momentální směr je tento. Bereme to jako start. Neděláme si ulize, že hned na prvním albu budeme nejlepší textaři, ale to vůbec nevadí. Snažíme se užívat si tu cestu, ne výsledky. A o tom je tak trochu i skladba DNA. DNA je skladba o hudbě, je to o tom, co se stane, když si v autobusu cestou do školy/do práce dáš sluchátka do uší a najednou vypneš okolní svět a zůstane ti jen ten v hlavě v kombinaci s tvou oblíbenou hudbou, DNA je o tom, co zná každej muzikant, když dá na aparátu volume na 100% a hrábne do strun, je to o naší scéně, kde potkáváme neustále hromady nadšenců, jak začínajících, tak i těch „veteránů“, co to dělaj patnáct/dvacet let jen proto, že je to prostě baví a nikdy z toho nic jinýho vlastně neměli, než ten pocit, že zažili parádní koncert v klubu se svýma fanouškama. Krátce řečeno – hudba je jeden z nejlepších vynálezů lidstva a o tom to je.“

Radim & RB